Jak a proč si zabezpečit automobil - všeobecné informace

 

  U motorového vozidla jsou dvě základní rizika odcizení - odcizení celého vozu (ať už pro další prodej nebo na náhradní díly) a vykradení cenných věcí z vozu (rádio, osobní věci a podobně). Statistiky krádeží vozidel jsou neúprosné. V ČR je každých 20 minut ukradeno jedno motorové vozidlo! Vykradených aut je přitom ještě více.

Mechanické zabezpečení
    Základním mechanickým zabezpečením vozidla jsou samozřejmě dveřní zámky a klíček zapalování. Dnes je snad každému jasné, že jenom dveřní zámek nezabrání vstupu do vozu neoprávněné osobě. Možností je celá řada, počínaje vytvořením kopie klíčku podle zámku například palivové nádrže, přes vyháčkování dveří až po rozbití okénka. Nastartování vozu bez klíčku je pro zkušené zloděje otázkou několika vteřin.
    Doplňkové mechanické zabezpečení více či méně zvyšuje pracnost ukradení celého vozu. Tyč na volant může dnes odradit snad jenom "zájemce o noční vyjížďku", pro skutečné zloděje není překážkou. Podobně lze hodnotit i různé zámky na pedály. Podstatně větší komplikace zloději způsobí kvalitní zámek řadicí páky.
    Ten však má tři nevýhody. Za prvé, vyžaduje od řidiče další odemykání a zamykání, což trochu znepříjemňuje život a časem otupí ostražitost řidiče a omezí používání zámku při krátkodobém parkování vozu. Za druhé, mechanický zámek vám vůbec neochrání vybavení vozu (rádio, přehrávač, osobní věci a podobně). Za třetí, zloděj má téměř neomezený čas na snahu o překonání zámku. Není totiž rušen žádnou sirénou a vozidlo ani není po překonání překážky imobilizováno.

Sériově montované elektronické zabezpečení
  Téměř všechna v současnosti vyráběná vozidla jsou dodávaná se sériově zabudovaným imobilizérem. K jeho odblokování je nutné většinou použít originální klíček, protože v něm je zabudovaný mikročip, který může imobilizér odblokovat. Toto řešení podstatně komplikuje nastartování vozu bez originálního klíčku, avšak pro profesionální zloděje není sériový imobilizér vůbec žádnou překážkou. Navíc, stejně jako mechanické zabezpečení, imobilizér brání nastartování vozidla a vůbec nechrání vybavení auta před vykradením.
    Další možností je pořízení si vozidla se sériově namontovaným autoalarmem. Zde se lze ovšem velice často setkat s tím, že automobilky přistupují k autoalarmu stejně jako k jinému autopříslušenství a preferují snadnou montáž před kvalitou zabezpečení. Pro znalé zloděje je potom odpojení "značkového" autoalarmu věcí třeba jen odpojení jednoho konektoru v pojistkové skříni vozu. Jedna významná automobilka dokonce dodává sériově montovaný autoalarm, který se automaticky odblokuje při odemknutí dveří vozu (což lze provést i rozbitím okénka vozu a vytažením zajišťovacího kolíčku)!

Dodatečně montované elektronické zabezpečení
    Jednoznačně nejspolehlivějším způsobem zabezpečení vozu je dodatečně montované elektronické zabezpečení. Pouze kvalitní autoalarm dokáže dostatečně ochránit jak vůz samotný, tak i jeho vnitřní vybavení. Přitom spolehlivá zařízení jsou cenově srovnatelná například se zámkem řadicí páky, ale poskytnou jednak mnohem širší ochranu a zároveň zpříjemní obsluhu například dálkovým ovládání alarmu zároveň s centrálním zamykáním vozu.

Elektronické zabezpečení vozidel
   

Imobilizér

    Imobilizér je pasivní zabezpečovací zařízení, které ve voze pouze rozpojuje pomocí sady kontaktů vybrané elektrické okruhy. Technickým parametrem těchto zařízení je počet a maximální proudová zátěž rozpojovaných okruhů. Obvyklé jsou tři okruhy a možná zátěž 10 až 30 A či různé kombinace těchto hodnot. To umožňuje přerušit imobilizérem například napájení palivového čerpadla, ovládání cívky startéru, zapalování či blokovat elektroniku vstřikovací jednotky. Dalším parametrem imobilizéru je způsob jeho ovládání. To se provádí nejčastěji kontaktním připojením kódovacího čipu do čtecí jednotky. Pohodlnější alternativou ovládání je zabudování čipu do klíčku zapalování. Jeho napájení a čtení kódu je pak prováděno speciální indukční cívkou umístěnou kolem spínací skříňky. Nejkomfortnější z hlediska obsluhy jsou imobilizéry s dálkovým ovládačem, které v sobě sdružují některé funkce vyhražené jinak dražším autoalarmům (ovládání centrálních dveřních zámků elektronikou, optická signalizace zapínání a vypínání, prodlužovač osvitu interiéru a podobně). Obecně výhodou imobilizérů jsou nižší pořizovací náklady a jednodušší zástavba do vozu. Nevýhodou však je, že je to mlčící zařízení, nesledující stav vozu. Pokud zloděj překoná dveřní zámky, nic jej neruší od vykradení vozu či od postupného vyhledávání místa instalace těchto zařízení a jejich překonání. Nevýhodou kontaktních imobilizérů včetně typů vestavěných do klíčku zapalování je jejich snadná kopírovatelnost.
     
   

Autoalarm

 

   Autoalarm je na rozdíl od imobilizéru aktivním zabezpečovacím zařízením. To znamená, že pomocí různých snímačů monitoruje stav vozu. Hlášení snímačů jsou vyhodnocována v počítačem řízené jednotce. Ta v případě napadení vozu jej brání akustickým signálem, blikáním směrových světel a pomocí přídavných modulů dále může bezdrátově vyslat hlášení na miniaturní přijímač přímo majiteli vozu (tzv. Pager ). Autoalarm dále může iniciovat činnost vysílacího radiomajáku pro umožnění dohledávání vozu pomocí pozemní sítě monitorovacích bodů těchto signálů či pomocí satelitů na oběžné dráze Země. Kvalitní autoalarmy jsou vždy kombinovány s imobilizérem. Pro spolehlivé zabezpečení je vhodné použít několik imobilizačních okruhů. Špičkové alarmy poskytují až tři nezávislé imobilizační okruhy.Dálkově ovládané alarmy poskytují zákazníkovi navíc automaticky komfort dálkového odemykání a zamykání vozidla, automatické zavírání elektrických oken a střechy a podobně. Oproti mechanickému zabezpečení tedy kromě větší ochrany usnadňují majiteli vozu jeho práci. Jedním stiskem tlačítka vozidlo uzavře a zajistí, kdežto majitel bez alarmu musí uzavřít okna, střechu a potom zamknout vozidlo. Vlastník mechanického zabezpečení ještě navíc uzamknout přídavný zámek na mechanickém zábranném systému. A přitom pořizovací cena kvalitního mechanického a elektronického zabezpečení je zcela srovnatelná.
     
   

Snímače

 

 

 

  Základním a spolehlivým prvkem sledujícím stav vozu jsou dveřní spínače, spínače kapoty motoru a víka zavazadlového prostoru či pátých dveří. Jejich úplnou instalací je zajištěna tzv. plášťová ochrana vozu. Logickou úlohou těchto snímačů je informovat majitele o narušení jakéhokoli vstupu do vozu. Prostorová čidla vyplňují vnitřní prostor vozidla signálem a poznají pohybující se předmět v hlídaném prostoru. Poskytují ochranu proti vykradení vozidla rozbitým či vyjmutým sklem. Běžně se používají ultrazvuková čidla se zvukovým signálem 40 kHz. Méně obvyklá jsou mikrovlnná čidla s rádiovým signálem (až 10 GHz). Předností ultrazvukových čidel je, že hlídají jen vnitřní prostor vozidla, nemají tendenci "vylézat ven" z vozidla. Částečnou nevýhodou je tlumení nosného signálu opěrkami hlav na sedadlech a tím horší dosah do zadních částí vozu. Při nastavení vyššího výkonu ultrazvukového vysílače a následném zarovnání vozu například krabicemi se zbožím, se pak tato čidla mohou "zahltit" a přestat plnit svoji funkci. Řešením je elektronika ultrazvuku s automatickým nastavováním citlivosti v závislosti na velikosti hlídaného prostoru. Naopak signál mikrovlnných čidel je dobře prostupný sedačkami a hlídá dobře i zadní nákladový prostor. Signál ale též dobře proniká okny a plastovými díly karoserie. Tím může být snímač aktivován i kolemjdoucími osobami. Napěťové čidlo (také někdy označované jako proudový snímač) sleduje skokové změny odběru v napájecí soustavě vozu a reaguje na zapnutí spotřebičů ve vozidle. Nárazové snímače by měly být vybaveny takovou analýzou signálů, která vylučuje vznik falešných poplachů od nahodilých vibrací. Ta obvykle pracuje tak, že první zaznamenaný pohyb vozu vyvolá pouze předalarm a teprve opakovaný pohyb vozu za určitý čas vyvolá vlastní poplach. Tato čidla však mohou být při vysoké citlivosti zdrojem nežádoucích zvukových projevů, které snižují kredit celého zařízení. Lepším je proto řešení, kdy je prvotní pohyb vozu zapsán pouze do paměti snímače a žádná výstupní signalizace není prováděna. Pokud byl pohyb nahodilý například od drknutí od vedle parkujícího vozidla, je tento nahodilý náraz sice tiše zaznamenán, ale po určité době klidu je zapomenut a snímač se vrátí do výchozího stavu. Pokud se však pohyby či nárazy opakují, je vyvoláván poplach. Náklonová čidla sledují změny náklonu vozidla buď v jedné nebo dvou jeho osách. Chrání vůz před zcizením "natažením" na odtahovou plošinu či před "vyheverováním" a ukradením kol. Další typy čidel, jako jsou například akustický snímač rozbití skla či prostorový infrapasivní snímač, jsou čidla používaná v zabezpečování objektů a ve vozidlech se používají výjimečně.
     
   

Dálkové ovládání

 

 

   Autoalarmy jsou většinou ovládány dálkovými ovladači s infračerveným signálem nebo ovladači s rádiovým signálem. Nevýhodou infračervených ovladačů (podobně jako ovladačů spotřební elektroniky v domácnosti) je nutnost směrovat ovládací paprsek na přijímací senzor. Také u nich nelze vyloučit možnost "zaslepení" přijímacího senzoru sluncem. Výhodou těchto ovladačů pro jejich výrobce je, že se nemusí nijak homologovat z hlediska posuzování vysílaného signálu. Obvyklejší však jsou radiové ovladače, které nejsou citlivé na sluneční svit a nemusí se nijak směrovat. Nutností u obou typů přenosu signálu však je použití tzv. plovoucího kódu. Ten zabezpečuje, že jednou ovladačem vyslaný signál je pro další použití již neplatný. Přijímač testuje, zda nový ovládací signál byl změněn definovaným matematickým kódovacím algoritmem. Investice do elektronických zabezpečovacích zařízení s neměnným kódem je v současné době pošetilá. Zdánlivou úsporou několika stokorun nechává majitel své vozidlo téměř zcela odemčeno. Načtení jednou vyslaného kódu do speciálního zařízení je otázkou okamžiku a od té chvíle může pachatel odjišťovat celé vozidlo stejně jako majitel. Proto se doporučuje výměna již nainstalovaných starších autoalarmů a imobilizérů za nové modely. Kvalitní autoalarmy a dálkově ovládané imobilizéry mají i kontrolu počtu naučených ovladačů. Potom můžete směle předat svůj vůz například do servisu včetně ovladače a po převzetí zpět si můžete zkontrolovat, zda si některý "mechanik" nepřiučil do vašeho alarmu svůj ovladač.
     
   

Signalizace

  Řídicí jednotka autoalarmu zpracovává údaje od vstupních čidel a ovladačů. Vyvolaný poplach je signalizován blikáním všech směrových světel (systémy, kde je tato optická signalizace provedena například na dálková světla, jsou v rozporu s předpisy ). Další poplachovou signalizací je výstup na výkonnou akustickou sirénu. Někteří výrobci v rámci atraktivnosti zvuků napodobují zvuky sirén policie, hasičů, záchranné služby a pod. Pokud by vám někdo nabízel montáž takového zařízení, ptejte se na jeho homologaci. Užívání těchto výstražných zvuků je vyhrazeno pouze pro oprávněné instituce a mohlo by vám přivodit nepříjemnosti. Jako vhodný doplněk k běžným sirénám se osvědčuje instalace vysokovýkonných piezoelektrických sirén do interiéru vozidla. Jejich nesnesitelný vřískavý zvuk ( až 123 dB/m) se uvnitř vozidla odráží a znemožňuje lokalizovat, kde je tato siréna namontována. Pokud zloději houkání venkovní sirény nevadí, věřte, že vnitřní siréna mu prakticky znemožní pobyt ve vozidle. Parkujete-li pravidelně s vozem na stejném místě před domem, pracovištěm, nebo chcete mít větší klid při nákupu, na koupališti či při návštěvě kina a podobně, je vhodné doplnit autoalarm o vysílačku poplachového stavu - Pager. Toto zařízení je schopné předat informaci o poplachu ve vozidle ve volném terénu až do vzdálenosti 2 km. V městské zástavbě pak dosah klesá na 400-600 m v závislosti na zástavbě a zarušení prostředí jinými rádiovými signály. Tento dosah je však obvykle z hlediska možného zásahu v případě napadení vozidla dostatečný. Samozřejmostí u autoalarmu by mělo být také blokovací relé, které plní stejnou funkci jako imobilizér. Bez korektního vypnutí autoalarmu brání použití vozu rozpojením vybraného elektrookruhu vozu. Řídicí jednotka autoalarmu také obvykle umí generovat signály pro řízení centrálních dveřních zámků, a to jak pro elektromechanické, tak i pro pneumatické (kompresorové) systémy. Zapínání a vypínání autoalarmu je pak doprovázeno uzamčením, respektive odemčením vozu.
     
   

Všeobecná doporučení
    Od všech zařízení žádejte doklad o jejich homologaci. K nim patří atest zkušebny motorových vozidel při odboru silniční dopravy Ministerstva dopravy a jím přidělovaná značka 8SD s pořadovým číslem, který schvaluje zařízení ve vztahu k bezpečnosti jeho užívání v silničním provozu. Dále je pro radiová zařízení a to jak dálkový ovladač, tak pro Pager nutné vyžadovat doklad o jejich schválení Českým telekomunikačním úřadem. Odolnost proti překonání pachatelem je posuzována akreditovanou zkušebnou. Dále doporučujeme ke standardně montovaným imobilizérům doplnit též individuálně montovaný autoalarm. Dilema, zda jsou cenové náklady spojené s instalací přiměřené, je lépe si vyjasnit před návštěvou zloděje. Později už není obvykle co řešit.